Alžběta a drak se mi moc líbila

Jsem asi docela náročná čtenářka a dovedu ocenit originální zápletku (víc tedy v rovině běžného světa, záchrana Království před zlou mocí je spíš klasická), pečlivě prokreslené charaktery postav, bohatý jazyk (i když občas mi Artušova mluva připadala trochu příliš spisovná) a zároveň tempo udržující pozornost. Alžběta přináší kromě vztahu s dračicí mnoho nového, o čem si moc často nepřečtete - podrobně vylíčenou osobnost ženy kolem šedesátky, její myšlenky, city, motivace, upřímnost i v oblasti erotické - v jiných knihách či filmech bývají takové paní buď neviditelné nebo do počtu, málokdy zásadně posouvají děj nebo prožívají velké vášně. Vlastně si umím vybavit jako podobně důležitou jen Agnes z Kunderovy Nesmrtelnosti. (Paní Dede, nebojte se toho srovnání, já se ho jakožto čtenářka taky nebojím a jsem pevně přesvědčená, že ho mohu použít). Jako dobrou knihu hodnotím tehdy, když mě přečtené nutí dál fantazírovat nad nevyřčeným, nad symbolickým významem použitých přirovnání (drak, oheň, zima, voda, vyčerpání), nad možnostmi, kam se život hrdinů může dál ubírat, jestli a jak se setkají, co mezitím dělají jejich rodiny...a s Alžbětou a drakem už takhle trávím mnoho dní. V neposlední řadě jsem si užila zadostiučinění - konečně nemusím nad dobrodružným příběhem dumat, proč tam nikdo nemusel na záchod, nepotřeboval se převlékat a podobné rozčilující podrobnosti.