Alžběta a Brandy

Moje první setkání s Alžbětou a Gullveig Hjálmarsdóttir, pro přátele Brandy, se uskutečnilo u drabblí. To jsem ještě netušila, že stoslůvka jsou jen počátkem. A pak jsem dostala možnost sledovat po částech zrod celého příběhu.

Vychutnávala jsem si svůj od dětství oblíbený motiv prolínání různých světů, kdy se postavy příběhu dostávají do naprosto odlišného prostředí a dochází tak ke konfrontaci životního stylu, myšlení, zkušeností a zásad.

S každým dalším mailem přinášejícím nové události rostlo moje zaujetí a zvědavost, co bude následovat. Dede mistrně končila každou pasáž tak, že jsem se nemohla dočkat dalšího dění, a postavy příběhu se stávaly plastičtějšími, živějšími a… řekněme pochopitelnějšími.

Velmi oceňuju, že snad s jedinou výjimkou není v celé obsáhlé knize postava, která by byla vysloveně kladná či záporná, jako je tomu ostatně v životě. Žádná z postav není statická, všechny mají svůj vývoj.

Dede dokázala napsat poutavý příběh, aniž by si pomáhala výplněmi ve formě vypjatých bojových scén plných utrpení a krve či erotických pasáží. Zato umí vyšperkovat děj jemným a téměř nenápadným humorem.

Kdybych měla vybrat jedinou z celé galerie sympatických a oblíbených postav, byl by to velmi náročný úkol. Myslím ale, že by zvítězila Brandy. Už proto, že miluje játrové knedlíčky.