Občas si sem zajdu přečíst svá oblíbená drabbláta a nikdy nesmí chybět "Do vajec se nedloube" a hlavně "Mluv jasně". Už se mi po Brandy, Alžbětě a dalších stýská a moc se těším na jejich další osudy. Tak trochu se obávám to napsat, vím, že psaní příběhu brání mnohé okolnosti, ale doufám, že nebudu muset čekat na duben. Přece jen už mám svoje roky a ráda bych věděla, co se stalo s Arkanem a jak se Alžběta s Jakubem vyrovnali s novými dračími schopnostmi.

Moje první setkání s Alžbětou a Gullveig Hjálmarsdóttir, pro přátele Brandy, se uskutečnilo u drabblí. To jsem ještě netušila, že stoslůvka jsou jen počátkem. A pak jsem dostala možnost sledovat po částech zrod celého příběhu. Vychutnávala jsem si svůj od dětství oblíbený motiv prolínání různých světů, kdy se postavy příběhu dostávají do naprosto odlišného prostředí a dochází tak ke konfrontaci životního stylu, myšlení, zkušeností a zásad. S každým dalším mailem přinášejícím nové události rostlo moje zaujetí a zvědavost, co bude následovat. Dede mistrně končila každou pasáž tak, že jsem se nemohla dočkat dalšího dění, a postavy příběhu se stávaly plastičtějšími, živějšími a… řekněme pochopitelnějšími. Velmi oceňuju, že snad s jedinou výjimkou není v celé obsáhlé knize postava, která by byla vysloveně kladná či záporná, jako je tomu ostatně v životě. Žádná z postav není statická, všechny mají svůj vývoj. Dede dokázala napsat poutavý příběh, aniž by si pomáhala výplněmi ve formě vypjatých bojových scén plných utrpení a krve či erotických pasáží. Zato umí vyšperkovat děj jemným a téměř nenápadným humorem. Kdybych měla vybrat jedinou z celé galerie sympatických a oblíbených postav, byl by to velmi náročný úkol. Myslím ale, že by zvítězila Brandy. Už proto, že miluje játrové knedlíčky.